Kudy vede cesta k vyšší konkurenceschopnosti?

Lídři českého byznysu odpovídají na otázku: Co musí Česko a Evropa udělat, aby nastartovaly svou konkurenceschopnost a obstály v současné zlomové době?

Pro časopis Forbes se svými vizemi podělili ambasadoři Druhé ekonomické transformace: Martin Vohánka, Alexandra Kala, Petr Borkovec, Kateřina Kadlecová, Martin Wichterle, Vít Horký a Jan Školník. Jejich přísěvky najdete v plném znění ve článku.

Pro ukázku si přečtěte pohled předsedy naší správní rady Martina Vohánky.

Evropa i Česko musí urychleně nalézt dostatek rozhodnosti postavit se na vlastní nohy. Dlouhá desetiletí funkčních transatlantických vztahů nás v Evropě ukolébaly a přivedly k pohodlné závislosti nejen na bezpečnostních zárukách Spojených států, ale v posledních dvou dekádách i na technologických platformách.

Předpoklady k tomu máme. Jsme jeden z největších trhů světa. Máme jak intelektuální, tak materiální kapitál. Jen s ním musíme začít mnohem lépe pracovat a dohnat tak deficit, který máme oproti velkým jednotným trhům Číny a Spojených států, navíc se silnou pro-byznysovou kulturou, která v Evropě chybí. 

Jednoznačnou cestou je dokončení evropské integrace. 28 různých ekonomických legislativ a regulací je historickým dědictvím Evropy, avšak nedává v dnešním světě žádný smysl. Vytváří zátěž odpovídající u zboží 40procentnímu clu a u služeb dokonce 110 procent. Jejich odstranění přidá evropskému HDP sedm procent k dobru.

A návazné kroky, které by měla dělat Evropa a potažmo Česko, tedy jakési úkoly pro příští vládu, jsou ve zkratce dlouhodobým programem našeho spolku Druhá ekonomická transformace. Je to agenda v jejímž středu je um a pracovitost naších lidí a jak tento unikátní a jediný udržitelný kapitál země rozvíjet. Je potřeba uchopit transformaci vzdělávacího procesu jako skutečnou společenskou prioritu. Dále zintenzivnit práci s talenty ze zahraničí. Posílit transfer vědeckých poznatků do praxe, umožnit mnohem předvídatelnější a pružnější prostředí pro startupovou ekonomiku. Rozpohybovat kapitál, na kterém jako Evropané „sedíme“ a který zatím moc nepomáhá růstu firem, a tak bohatství společnosti obecně. A při těchto silnějších integračních krocích v Evropě, nesmíme v žádném případě jako Česko zůstat bokem, v jakémsi B-týmu. Samostatnou kapitolou pak je sebevědomí národa, s jakými ambicemi o sobě smýšlí a jak se prezentuje navenek. V tom máme velký dluh, který naši exportní ekonomiku stojí někdy až desítky procent marže navíc.

Zkrátka, silnější a odolnější ekonomika, postavená na vzdělání a inovacích je jediným reálným způsobem, jak zvětšit koláč, který dále rozdělujeme na mzdy, důchody či lepší služby státu. Zároveň jen takový model dokáže pružně reagovat na megatrendy ať už jde o budování obranyschopnosti, dekarbonizaci nebo AI.