10 kroků, které jsou mapou na cestě k prosperitě pro příští čtyři roky

Česko má na to být úspěšnou prosperující ekonomikou. Historicky jsme patřili a stále patříme mezi světovou výrobní a technologickou špičku. A můžeme jí být nadále a vylepšit své postavení ve světě, pokud správně podpoříme podnikání a inovace. Výchozí podmínky pro to máme.

Pro transformaci k ekonomice s vyšší přidanou hodnotou, která zajistí prosperitu i v příštích desetiletích, je nutné podpořit růst silných českých firem a posílit jejich roli při budování dobrého jména země. Zároveň musíme chránit otevřenost a podporovat podnikavost a tvořivost – právě ty jsou zdrojem trvalého bohatství společnosti. Nezbytným základem zůstává pevné zakotvení v Evropské unii a v severoatlantických strukturách. K podmínkám dlouhodobé prosperity ale patří také udržitelnost: nejen ochrana klimatu a životního prostředí, ale i kvalitní vzdělávání, odolná společenská smlouva a soudržnost mezi regiony a generacemi. 

Aby prosperita Česka narůstala, následujících deset kroků je splnitelných v horizontu čtyř let nastávajícího volebního období. Jde o jakýsi kompas, který by měl být směrovkou i pro jednotlivé reformy, které budou nutně příští volební období provázet. Jde o apolitická ekonomická opatření, tedy validní pro všechna kandidující uskupení, protože jsou v zájmu všech občanů této země, jejich osobní prosperity a tím i životní úrovně.

 

1. Transformace vzdělávání jako klíč k budoucnosti

Bez kvalitních, vzdělaných a morálně ukotvených lidí nelze budovat ekonomiku s přidanou hodnotou, která dává příležitost k důstojnému životu všem občanům. Česká republika má dnes jeden z nejnižších podílů vysokoškolsky vzdělaných lidí v celé EU. Ve srovnání se stavem v zemích s ekonomikou s vyšší přidanou hodnotou chybí Česku na trhu práce až 600 000 terciárně vzdělaných pracovníků. To ohrožuje naši schopnost reagovat na technologické změny, automatizaci a rozvoj nových odvětví.

Vzdělávací systém proto potřebuje proměnu, která vedle výkonu samotného umocní schopnost spolupracovat ke společnému prospěchu. Klíčovým cílem je propojení škol s praxí, přijetí vzdělávacích standardů reflektujících 21. století (AI, data, jazyky, podnikavost), rozvoj duálního modelu vzdělávání a prohloubená internacionalizace univerzit. Je třeba rozvinout kvalitní krátké, profesně zaměřené vysokoškolské programy a zvýšit tak kompetenci přicházejících generací. To může vyžadovat změnu vysokoškolského zákona a posílení manažerských pravomocí vedení vysokých škol. I vzhledem k demografickému vývoji pak je třeba výrazně navýšit podíl zahraničních studentů z dnešních 18 procent na 30. Cílené státní stipendium by mělo do Česka přivést 1 000 až 2 000 top studentů ročně z celého světa.

 

2. Podnikavost jako norma – ne výjimka

Aby Česko dokázalo dlouhodobě prosperovat, potřebuje víc než jen vzdělané lidi. Potřebuje lidi podnikavé, tedy s dostatečnými socio-ekonomickými kompetencemi, které nevyužívají jen podnikatelé, ale jsou to kompetence univerzální a předpoklad k plnohodnotné realizaci v zaměstnání a aktivnímu občanství. Podnikaví lidé totiž umějí vidět příležitost, nést riziko, vést či spolupracovat a přetvářet svět kolem sebe. Česká společnost tuto dovednost dlouhodobě nerozvíjí – odrazuje od chybování, potlačuje iniciativu a trestá neúspěch stigmatem. Přitom právě reflektovanými chybami se učíme dělat věci lépe. Změna musí začít už ve školách.

Efektivní výuka k podnikavosti je ta, kde se s různými dovednostmi podnikavosti děti a dospívající setkávají opakovaně a v různých vzájemně provázaných formách v průběhu celého vzdělávacího procesu. Od prvních kroků na základních a středních školách. Zde je velkou příležitostí právě probíhající revize Rámcových Vzdělávacích programů (RVP). Které je třeba doplňovat řadou navazujících specializovaných programů neziskového sektoru jako například Můžeš podnikat či Podnikatelské lyžáky.

 

3. Věda a výzkum napojené na byznys

Výzkum a vývoj na špičkové úrovni, propojený s byznys sférou, je klíčem k budování budoucí prosperity a ekonomiky s vyšší přidanou hodnotou, kdy vědecké objevy převedené do praxe přinášejí unikátní produkty. Zároveň je nástrojem, jak se vyrovnat s řadou výzev, které před námi stojí – od klimatické změny přes digitalizaci a AI, po potřebu zvýšení  obranyschopnosti. Výzkum v Česku trápí dva faktory – jednak fragmentace zdrojů a projektů, jednak odtrženost od byznysu.

Mnohem více je tak třeba klást důraz na odbourání překážek transferu vědeckých poznatků do praxe. Aktuální schválení zákona o vědě je začátkem, protože zavádí pro transfer jednoznačné podmínky a dává tak výzkumníkům jistotu. Dále je třeba zajistit předvídatelnost daňových odpočtů na vědu a výzkum pro firmy, aby se firmy systému přestaly bát a získaly pro vlastní výzkum dodatečnou motivaci. V neposlední řadě je třeba začít zavádět takzvané regulatorní „sandboxy“, které umožní nové inovace jako například drony, autonomní vozidla nebo nové zdravotní nástroje zkoušet v praxi před jejich postupným přijetím do národní regulace.

Klíčovou inspirací je systém „Chairs“ – specializovaných dlouhodobě financovaných pozic pro špičkové vědce-manažery se silnou vazbou na byznys a transfer znalostí. Ty špičkovým vědcům umožní zaměřit se na dlouhodobý kvalitní výzkum s návazností na byznysové příležitosti, a osvobodit se od stávajícího každoročního přidělování svazujících grantů s nejistým trváním. „Chairs“ se momentálně připravují v režii Technologické agentury ČR a také MŠMT, je ale nutné tyto pilotní projekty úspěšně dotáhnout a ustavit je jako standardní model spolupráce mezi vědou a byznysem.

 

4. Nový přístup ke kapitálu – chytrý, dostupný, odvážný

Kapitál je vedle lidí klíčovým „palivem“ růstu. Česká ekonomika je však podkapitalizovaná – domácnosti pořád drží své úspory v bankách a na malém trhu není snadné získat velký mezinárodní kapitál. Potřebujeme radikálně zjednodušit přístup k rizikovému kapitálu a posílit kapitálový trh.

Zaprvé skrz kapitál domácí: podporou investování občanů a zvyšováním jejich důvěry v kapitálový trh. Tomu pomohou nová pravidla pro penzijní fondy, která umožní bezpečně část prostředků přelévat do domácích inovativních firem, ale i zamezení většímu rozšíření junk dluhopisů, které mohou důvěru v kapitálový trh omezit. Zároveň je u toho třeba dbát na prohlubování finanční gramotnosti občanů.

Zadruhé skrz kapitál zahraniční, protože rostoucí scale-up firmy mohou potřebovat nebankovní investice v řádech desítek miliard korun, na které je při potřebě diverzifikace domácí kapitál slabý. Česko se proto aktivně musí zapojit do budování evropských projektů, jako je 28. režim, který má potenciál díky jednotnému evropskému obchodnímu právu usnadnit příchod globálního kapitálu do Evropy, a tedy i do Česka. Takový režim musí vzniknout opravdu jako jednotný, tedy evropským nařízením a ne směrnicí, jinak ho investoři využívat nebudou. Česko také musí aktivně ovlivňovat jednotlivé kroky v rámci Unie úspor a investic.

 

5. Startupy jako tahouni růstu 

Startupová ekonomika má potenciál stát se jedním z nejdůležitějších motorů modernizace Česka. Malé inovativní technologické firmy s unikátními nápady a globálními ambicemi jsou tím, co buduje budoucí vyšší přidanou hodnotu, a již nyní tvoří asi pět procent české ekonomiky. Necelých 2000 start-upových firem je nedostatečné číslo pro to, aby vzniklo v příštích letech ideálně 10 nových „jednorožců“, tedy firem, které budou mít globální zásah a hodnotu přesahující miliardu dolarů.

Přivést rizikový kapitál nedostačuje. Je třeba budovat prostředí vycházející vstříc mladým firmám, což ovlivní i celý byznys. Především je třeba dobudovat jednotný evropský trh, kde nadále byznys čelí řadě překážek. Byrokracie a řada vnitrostátních předpisů vytváří dle vyčíslení Evropské komise bariéry, které u zboží odpovídají zhruba 40procentním clům, u služeb je to dokonce 110 procent. Česko musí být aktivním hráčem v procesu jejich odbourávání.

Kromě toho je nutné přilákat pro start-upové firmy špičkový talent, včetně zahraničního. Zásadním nástrojem je proto zákonná úprava zaměstnaneckých akciových podílů (ESOP), která startupům i scale-upům umožní nabídnout talentům spoluúčast na úspěchu firmy. Je třeba zajistit převedení nové zákonné úpravy, která nás přibližuje západním standardům, do praxe a případné bariéry napravit.

 

6. Regiony jako aktivní hráči, ne závislí příjemci

Prosperita musí zasáhnout všechny regiony, nejen nejsilnější ekonomická centra. To znamená rozvíjet podnikání i v menších městech a obcích.

Česko je zemí více než 6 000 obcí, což z nás dělá evropského rekordmana v roztříštěnosti. Nadobecní strategie se dnes tvoří především na krajské úrovni – ta je ale příliš vzdálená místní realitě. Řešením jsou centra budovaná na úrovni přirozených regionů. Ta by kromě sdílených kapacit a synergií vytvořila prostor pro převedení některých centrálních odpovědností až na regionální úroveň. Vznik těchto struktur umožňuje legislativně ošetřený rámec společenství obcí, který je třeba podporovat a posilovat.

Rozvoj podnikání v obcích dnes naráží i na nastavení rozpočtového určení daní. Náklady na infrastrukturu či školky zůstávají na obcích, zatímco daňové výnosy z podnikání odcházejí do státní pokladny. Ve Skandinávii tvoří daně z místního podnikání až 50 % příjmů samospráv, u nás to není ani 1 %.

 

7. Česká značka – sebevědomá, srozumitelná, mezinárodní

Budoucí prosperita přímo závisí na dobrém jménu země. Česko je v mnoha ohledech úspěšná země, schopná vyrobit špičkové produkty, nabízející se jako dobrá destinace pro investory nebo zahraniční experty: je rozvinutá, bezpečná, krásná, s vysokou kvalitou veřejných služeb. Tyto kvality ovšem není schopná dostatečně využít ve svůj prospěch a „prodat“ je.

Je proto třeba úspěšně dotáhnout nastartovaný nadstranický a široce participativní proces tvorby moderního „brandu Česka“, na kterém se podílejí firmy, státní instituce, exportéři i občanská společnost. A představit moderní příběh Česka občanům i světu, který bude více než jen nostalgická vzpomínka na Baťu a Škodovku a nebo země hradů, zámků a dobrého piva. Ale zároveň bude na těchto tradicích stavět.

Takový brand bude nástrojem budování reputace země, lákání talentu i peněz do Česka, podpory exportu, ale i našeho národního sebevědomí. Pověst Česka ve světě nesmí být náhodným efektem, ale výsledkem vědomého úsilí.

 

8. Stát jako služba – jednodušší, rychlejší, kompetentní

Základem zdravého podnikatelského prostředí je stát, který chápe svou roli jako podporu, nikoli překážku. Dnes jsou územní plánování, stavební povolování, agenda spojená s regulací a inspekcemi nebo řešení sporů kolem zadávání státních zakázek v Česku zdlouhavé, nepředvídatelné a právně složité. V těchto oblastech jsme někdy až za 100. pozicí ve světových žebříčcích – vláda se zde do reformy musí opřít z gruntu a nastavit si za cíl mít jeden z top 5 nejefektivnějších procesů na světě. 

Každý z ministrů musí sestavit jasné priority a týmy, které jsou za jejich naplnění zodpovědné. Bez kvalitních lidí toho nelze dosáhnout. Stát musí investovat do „mozku státu“ – do stovek až nižších tisíců úředníků na úrovni expertů a manažerů státu. A umět je adekvátně zaplatit. Je také nutné zefektivnit veřejnou správu, která často zakopává o vlastní pravidla. Je třeba mít akceschopný Parlament, efektivní veřejné zakázky, strategicky nakládat s rozpočty a urychlit procesy státu automatizací.

 

9. Stát schopný reagovat na světové megatrendy

Česko musí být schopné rychle reagovat na globální megatrendy – od řešení klimatické změny přes digitalizaci a AI, nárůst geopolitických rizik, investic do obranyschopnosti, až po návrat k protekcionismu. To vše mění pravidla světové ekonomiky, ale také vytváří nové zdroje bohatství. Klíčové pro Česko a český byznys bude využít příležitosti spojené s celosvětovými zvýšenými výdaji na obranu a bezpečnost. Úkolem je posílit (ekonomickou) bezpečnost nejen našeho státu, ale i pomocí investic do výzkumu, vývoje technologií a konkurenceschopnosti využít zvýšené výdaje na tyto oblasti pro posílení exportu českých firem a růst naší ekonomiky. Světové trendy zároveň mohou přinášet i riziko, jako to vidíme u dopadu energetické transformace na zdražování nákladů pro tradiční český průmysl.

Proto je potřeba zřízení „Transformation Units“ v oblastech, kde probíhají největší změny: nadresortního týmu s jasným politickým mandátem, odborným zázemím a přístupem k datům, který bude schopen navrhovat, koordinovat a vyhodnocovat transformační politiky napříč vládou a státní správou. Jeho úkolem nebude psát strategie, které končí v šuplíku, ale řídit změnu a vyhodnocovat účinnost jednotlivých politik.

 

10. Měření, vyhodnocování, modifikace cesty k cíli

Transformace potřebuje průběžnou kontrolu a veřejnou důvěru. Je třeba si nastavit měřitelné cíle, kterých je třeba dosáhnout. Ať už jde o růst HDP, podíl inovativních firem v ekonomice, zadluženost země apod. Je nutné pravidelně vyhodnocovat plnění cílů, měřit dopady politik a zveřejňovat data – a když se nedaří cílů dosáhnout, tak nepropadat panice a pravidelně se vracet k “rýsovacímu stolu” pro vytváření nových politik a opatření, které cílů dosáhnou.

Jen jasné pojmenování cílů, jednotlivých opatření a transparentnost v úspěšnosti jejich doručování zajistí dopad na naši ekonomiku a domácnosti. A sekundárně i důvěryhodnost ve veřejné instituce a demokracii jako takovou.